Hypoteční úvěr (neboli hypotéka) je úvěr určený fyzickým i právnickým osobám. Vždy musí být zajištěný zástavním právem k nemovitosti na území České republiky. Nejčastěji se využívá účelová hypotéka, kde se jako zástava využívá úvěrem financovaná nemovitost, ale není to podmínkou, ručit lze i objektem jiným. Výhodou hypoték je často výrazně nižší úrok i RPSN úvěru díky tomu, že věřitel má půjčené peníze jištěné nemovitostí.

Dle zákona je hypoteční úvěr definován takto: „Hypoteční úvěr je úvěr, jehož splacení včetně příslušenství je zajištěno zástavním právem k nemovitosti, i rozestavěné. Úvěr se považuje za hypoteční úvěr dnem vzniku právních účinků zástavního práva.“

Účelem hypotečního úvěru může být:

1. koupě nemovitosti do osobního vlastnictví (bytu, rodinného domu, stavebního pozemku);
2. financování výstavby nemovitosti, případně i nástavby, vestavby, přístavby;
3. financování rekonstrukcí, modernizace a oprav nemovitosti;
4. koupě podílu nemovitostí za účelem vypořádání spoluvlastnických, dědických podílů, společného jmění manželů;
5. koupě družstevního podílu a úhrada členského podílu;
6. zpětné proplacení vlastních finančních prostředků investovaných do nemovitosti;
7. refinancování stávajícího účelového úvěru od banky či stavební spořitelny, který byl použit na investici do nemovitosti.

Maximální procentuální výše hypotečního úvěru vůči hodnotě nemovitosti určuje pro komerční banky ČNB. Podmínky při určování bonity klienta jsou mírnější u žadatelů do 36 let věku. Některé banky umožňují financování do výše 100% hodnoty nemovitosti v rámci jejich výjimek. Minimální výši hypotéky mají jednotlivé banky stanovené individuálně, dle zákona však minimálně Kč 100.000,-.

Žadatelem o hypotéku se může stát plnoletý občan České republiky i cizinec, který zde má v Česku dlouhodobý nebo trvalý pobyt. Banka u žadatele posuzuje zejména jeho schopnost splácet úvěr. Je tedy nutné prokázat dostatečnou výši příjmů ze závislé činnosti (zaměstnání), podnikání, nájemného nebo různých sociálních dávek (starobní důchod, invalidní důchod, rodičovský příspěvek). Žadatel o hypotéku by měl mít dobrou platební historii.

Pro hypoteční úvěr je typické splácení pravidelnými splátkami, tzv. anuitní splácení. Anuitou je splácena umořovaná půjčka současně s úrokovou platbou, jejichž poměr se každou splátkou mění. V průběhu splácení klesá podíl úroku a zároveň roste podíl úmoru, tj. každá další splátka obsahuje větší podíl úmoru a nižší část úroku. Některé banky umožňují degresivní (klesající) nebo progresivní (rostoucí) splátky, které se v čase mění. Minimální splatnost hypotečního úvěru je většinou 5 let, maximální až 30 let. Je možná i delší doba, 40 let, ale nároky kladené na klienta jsou pak vyšší. Pokud by žadatel nebyl po celou dobu splácení hypotečního úvěru v produktivním věku, je potřeba zajistit a stanovit ještě spolužadatele. Žadatel musí splňovat podmínku, kdy délka splatnosti úvěru nesmí překročit 70 let jeho věku. Čím je delší doba splatnosti úvěru, tím je nižší splátka a naopak. Optimální doba na splácení hypotečního úvěru je 15 – 20 let, kdy je nejlepší poměr mezi výší splátky a náklady na úvěr.

Porovnání nabídek hypoték lze i online. Protože se často jedná o významný finanční závazek na delší dobu, je vhodné nabídky srovnat a zvážit důkladně.